Zámeček Belvedere byl postaven jako zámeček s užitnou funkcí s přilehlámi bažantnicemi. Plány navrhl a schválil Joseph Hardtmuth, jenž v letech 1805 - 1812 působil ve funkci ředitele lednického stavebního úřadu. Byly vystavěny dvě postranní budovy a terén upraven do podoby anglického parku. Iluzionistickou výmalbu interiérů provedl vídeňský malíř Josef Langenhöffel. Hardtmuth byl snad inspirován stavbou z královské zahrady v Kew zvanou "The Aviary". Hrubá stavba byla zřejmě dokončena ještě za života Aloise I. Josefa, tedy krátce před rokem 1805. Úpravy okolí však probíhaly patrně i za dalšího knížete Jana Josefa I. (vládl 1805-1836). Na situačním plánu vyhotoveném Franzem Schlepem v lednu 1829 je Belvedere označen za letohrádek. Tento plán zřejmě reflektuje výsledný stav parkových a stavebních úprav. Jeden z prvních známých pohledů (ne-li vůbec první) namaloval kolem roku 1820 Ferdinand Runk. Prameny z roku 1843 zmiňují chov zlatých a stříbrných bažantů a pávů v hospodářské části zámečku. O dvacet let později je na Belvederu připomínán byt lesníka. V okolí Belvederu nastaly v první polovině 70. let 19. století zásadní změny. V letech 1892–1893 měl v Belvederu ve dvou místnostech přiléhajících k hlavnímu sálu svůj ateliér malíř a fotograf baron Raimund Stillfried, který zde restauroval obrazy nacházející se v liechtensteinsteinském majetku. Baron v zámečku též bydlel. Dne 5. února 1894 však objekt částečně vyhořel a baron byl nucen požádat knížete o přidělení jiného bytu. Jan II. Povolil Stillfriedovi zařízení nového bytu ve starém traktu ženského kláštera ve Valticích. Plány na obnovu Belvederu byly vyhotveny v roce 1895. Krov a střecha byly vyměněny v roce 1896. Materiál dodala firma Schifer-Bergbau-Actien-Geselschaft in Olmütz. Práce na renovaci interiérů probíhaly zřejmě i v následujících letech. K zásadním úpravám došlo v roce 1913 - byly provedeny zámečnické práce a vybetonování podlahy, obnova omítek, malířské práce v jedné místnosti přilehlé k hlavnímu sálu tehdy provedl opět Wilhelm Schönwolf. Vroce 1928 došlo k určitým stavebním úpravám v hlavním sálu a přilehlých komnatách. Za první pozemkové reformy se Belveder dostal spolu s ostatními památkami lednicko-valtického areálu do záboru, v němž zůstal i po roce 1930. Bylo však stanoveno přechodné období ukončené rokem 1955, ve kterém měl objekt dočasně zůstat Liechtensteinům. Provizorium bylo ukončeno již v roce 1945, kdy byl veškerý majetek Liechtensteinů na území Československé Republiky zkonfiskovám dle dekretu prezidenta republiky č. 12/45 Sb. Dne 2. sprna 1951 schválil Okresní národní výbor v Mikulově pronájem tří místností Belvederu Hospodářskému družstvu v Mikulově za účelem skladování obilí. Nájemní smlouva byla podepsána dne 5. prosince 1951. V následujících čtyřech letech došlo ke značné devastaci interiéru i exteriéru. K dalším devastacím docházelo i při dalších adpatacích a úpravách v letech 1958-1970.
V roce 1996 byl celý lednicko-valtický areál včetně Belvederu zapsán do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Zámeček je v soukromém vlastnictví, přístupný pouze exteriér.
ZDROJ INFORMACÍ: www.zamek-valtice.cz